Většina chce mít dobré vztahy se sousedy. Nejsem výjimkou. Ale mám rozhodně výjimečnou sousedku.
Moje paní sousedka má na každý den stejný outfit. Bledě modrý župan. V tomto outfitu je schopná mi za plného provozu vkráčet do areálu a volat na psa. Nevím, co má pod župánkem. A rozhodně mě nelákají myšlenky na její negližé. Však pro Vaši představu doplňuji, že se jedná o korpulentnější dámu neurčitého věku s mastným porostem na hlavě.
Předpokládám, že její celý den je vyplněn sledováním seriálů a pospáváním. A právě proto, jsem asi nekvitovala s nadšením její návrh na rozšíření společných styků o odpolední kafíčko. (Možná tam hraje roli i obava, že by hrneček prvotně přeleštila cípem župánku).
Po smrti jejího manžela však došlo k obratu. Bez vlastního řidičského průkazu nemá úplně vyřešenou logistiku komodit. Proto mi jednou zaťukala na dveře a požádala o cukr. Pak to byly granule pro psa, mouka, záchodový papír ..atd.atd.
Není to opravdu denně a časem se to zlepšilo. Hnána vděčností (jiný pocit si tam nedovoluji promítnout), se nedávno opět ocitla před mými dveřmi. Tentokrát si ovšem nechtěla nic odnést, nýbrž přinesla. Uvedla to slovy: "Upekla jsem pro Vás mramorovou bábovku". Wow. Dostala mě. Za jednu tisícinu sekundy mi hlavou proběhly stovky myšlenek, které se povětšinou týkaly mé obavy, jak asi vypadá její kuchyň a zda pekla v županu. No nic, slušnost je slušnost. Pěkně s úsměvem jsem jí poděkovala. A ona s úsměvem dodala: "...ale nevím, jak Vám bude chutnat. Zapomněla jsem tam dát cukr."
Bábovku jsem poslala slepicím a doma jsem upekla vlastní s cukrem. Pohrávám si s myšlenkou, že až něco připálím či připeču, zaťukám na její dveře. Přece jen je třeba dát těm sousedským vztahům další šanci.
Liebe LIBA
2024 ©