Jsem líná se nažrat.
Přijde Vám to jako protimluv? No, zní to divně, ale je v tom ukryto tajemství asi většiny z nás. Jen teď za dopoledne jsem zblajzla kešu oříšky, misku křupek a završila jsem to otevřením bonboniéry.
Nevím, proč si ten můj myslel, že ju dám někomu dál. Vždyť jsem ju dostala JÁ. S mým přístupem se z ní rozhodně nestane vklad do Černého Petra. To je ta klasická hra s bomboškama. Na začátku je investor. Koupí nějakou b. Daruje. Další už jen posílá dál, až na toho posledního spadne Černý Petr s expirační dobou. Samozřejmě, čím méně lákavý obsah v b, tím větší počet předání.
Ale zpět k té hádance. Jsem líná se nažrat něčeho pořádného. Znamená to přípravu, čas na vaření, stolování a úklid. Napřed padnou přirozeně pochutiny, které vyžadují min. námahu, tj. vzít do ruky roztrhnout, strčit do pusy a zahodit do koše. A zatímco to píšu, tak mi asi vyvřou špagety, které vařím podle receptu kuchaře Manfreda z Gasthofu Pritzle.
RECEPT:
Uvařte špegety, kousky Kladenky osmažte na másle, pak prohřejte se špagetama a posypte sýrem.
Kdyby byly všechny recepty jen na jeden řádek, tak bych možná nemusela tancovat v té bombošce. Ale teď fakt nevím, kdo sní ty špagety?
Liebe LIBA
2024 ©