To tak ženská jednou dostane dobrou radu od německé učitelky, jak zvládnout neustálý bordel v domě. Držet v pořádku jednu místnost. Ideální řešení pro pocuchané nervy ze snahy udržet nepořádek pod kontrolou. Ale to jsem nepočítala s marťany.
Hned na začátku, aby bylo jasno, si vysvětlíme pojem marťani. Ano, jsou původem z Marsu, ale bohužel to nejsou pouze návštěvníci. Jsou to spolubydlící. Malé děti mužského pohlaví, které pod vlivem Marsu podléhají značně destruktivnímu chování.
Naivně jsem si vymalovala obyvák a investovala 8000Kč do vybavení z Ikei. Přece jen, jsou to malé děti a můžou něco rozbít..že!
Marťani byli z nového pokoje nadšeni. I jali se ho důkladně prozkoumat. Nejvíce je nadchla nízká komoda se šuplíky. Nynější stav je žalostný - pouze jeden pužitelný šuplík z šesti funkčních, dalšímu šuplíku odpadává přední čelo a jeden je kompletně vyrván (Nedávno jsem si všimla, že někdo odnesl dno i čelo toho šuplíku- přemýšlím, k čemu to marťani potřebovali a kde to asi najdu.)
Šok přišel, když jsem zjistila, že ten nejmenší marťan vystřihl do potahu sedačky díru. Ano, ty nůžky jsem mu půjčila já, ale neeeeeeeeeeeeeee na sedačku. Náhradní potah výjde na 10.000Kč. Vzdala jsem to, vytáhla kousek látky, kterou jsme dostali jako vzorek potahu a zašila to. Dlouhému poučnému rozhovoru marťan neušel, načež po pár dnech vystřihl díru znovu. Přirozeně mimo to zašité.
A nadále uvádím stručný přehled:
Stolek na kolečkách, pěkný bílý, vypadá jak po opakovaném frontálním útoku kočky. Ty zářezy (pravděpodobně od tužky) se táhnou na všechny strany.
Na televizi je také pár hlubokých škrábanců. Z čeho? Nemám páru.
Na okně si už měsíce nechávám obtisk obličeje od jogurtu. Je to moje memento. To aby mi to připomínalo, že jakmile umyju okna, budou se chtít marťani koukat ven. Počítám s tím, že když smyju jogurt, budou to příště boloňské špagety.
Na jedné stěně mám obtisky papučků, jak ten prevít šplhá po trubce od topení. Načapala jsem ho 20 cm od stropu. Než jsem ho stihla zachránit, skočil dolů. Přirozeně mezi roh Tv stolku (opět poškrábaný až na dřevotřísku, nebo z čeho to lepí) a knihovnu.
Na protilehlé straně mám obrovská oranžová kola přes celou bílou stěnu. Tato spektakulární malba se tam objevila asi do 14 dnů od vymalování. Naštěstí dodržel barvu detailů. Abych měla obyváček opravdu hezký, část stěn je zvýrazněn právě takovou oranžovou. Občas před tou stěnou stojím a luštím ten nápis. Většinou tam čtu "OLÉ". Pochybuji, že v 2,5 letech uměl španělsky, takže tam chybí "V".
Na další komodě skoro vyrvaný šuplík. Harmonium s roztrženýma hadrovýma pruduchama (Strkali si tam auta a pak řvali, když jim to propadlo.).
A pak je tady také koberec. Ten je původní. I s původním obtiskem žehličky, která tam nešťastně spadla sestřence. Letos jsme se dopracovali k druhému obtisku žehličky. Marťani to nebyli a já svého muže fakt neprásknu. Než jsem stihla říct, že žehlička pálí umělé vlákno, bylo hotovo.
Schválně, že nevíte jaké mám pocity, když teď vejdu do obyváku?
Liebe LIBA
2024 ©