Jsem švorc.

To kafe z mé pusy letělo nejen na stůl, ale i na zem. Záchvat smíchu se nedal zastavit. Třiadevadesát na krku a ona je švorc. Povídám jí: "Babi, vždyť si toho měla plný pokoj". Zakroutí hlavou: " Už nic není...enem zbytky.". "A co na půdě? Tam máš tři krabice.", nedám se odbýt. Jenom se zamračila: "Všecko je pryč. Nic mi nezbylo. Musím do práce."

Ne, moje babička nepropadla sociálním sítem. Prostě ji jen došla vlna, kterou si po x-let schraňovala. Všechno už vypletla a nemá do čeho píchnout. A ona to vyžaduje a ona to potřebuje. Díky tomu, co je ve svém věku schopna vytvořit, ví, že její život má pořád smysl a hodnotu. Nemluvě o tom zadostiučinění, které pokaždé zažívá v nemocnici. Většina lidí jede do špitálu stonat, ona se tam jezdí rekreaovat a sbírat obdiv za háčkované úplatky. Pak je tam samozřejmě ještě to posíllení sebevědomí na těch mladších pasivně-letargických ročnících, kteří s ní sdílejí pokoj.

Ale tuto malichernost jí odpouštím. Stejně jako když jsem seděla v  teenagerovském věku na záchodě. V ruce jsem svírala ten typ komunistického papíru, který byl lehce voskovaný (Pravděpodobně to někdo nenaplánoval. Takže když došel materiál na ten klasický záchoďák, rozhodli se soudruzi použít surovinu na pečící papír.). Mezi tím intenzivním tlačením a přemýšlením o své pubertální důležitosti se rozlétly dveře a do mé intimní chvilky vlétla babička: "Neser a pojď se podívat, jaký má sousedka vzorek!.", rovnou se hrnula k okénku vedle záchodu. "Dělej, nebo ju nestihneš!". Ten vzorek stál upřímně za h..., mé soukromí na toaletě dopadlo taky na h... a díky tomu jejímu presu a nevhodnému toaleťáku jsem to h... měla rozmazané po zadku. Když odešla, vodou jsem umyla šok i své pozadí. 

Jak to ale myslela s tou prací? Přece nepůjde někde do Lidlu za kasu? Nebo se chce přihlásit na rekvalifikaci? Sebevědomě mi podala výstřižek z novin. Nějaká paní tam hledá důchodkyně na háčkování čepečků pro koně. Večer jsme tam zavolaly a ve středu jde na pohovor. Cvičně jsem se jí zeptala, co napíšeme do životopisu a jak by odpověděla na otázku "Kde se vidí za pět let?"

Liebe Liba